Možná, že si dokážete vybavit soutěžní televizní pořad pod názvem „Když se řekne profese“. Vysílal se na počátku milénia a jeho cílem bylo lidem představit situace, jak by to probíhalo, kdyby si dva lidé vyměnili na jediný den svá povolání, například kuchař by pracoval jako zedník a zedník jako kuchař. Lidé by byli pomyslně hozeni do vody a museli by se za běhu „naučit plavat“.

Kdybychom někoho z vás, kdo nepracuje ve strojírenských oborech, například zahradníka, pověřili úkolem zhotovit v obrobku přesný otvor, aby se v něm mohl pohybovat další díl soustrojí, s velkou pravděpodobností by sáhl po vrtáku a vrtačce. Tyto nástroje a stroje jsou natolik rozšířené na veřejnosti, že i technicky nepříliš zdatný člověk bude vědět, oč se jedná.

Zahradník se tedy postaví ke stojanové vrtačce, upne do ní vrták s kuželovou stopkou a odvrtá otvor, řekněme o průměru 22 mm. Pak mu dáte do ruky posuvné měřítko či mikrometr, aby proměřil odchylky od tolerovaného rozměru, načež zjistí, že vrták na tak přesný otvor stačit nebude. Bude zapotřebí využít přesnější nástroj, a tím je výhrub. s kužel. stopkou 221411.

Výhrubníky jsou spolu s výstružníky přesnější nástroje, s nimiž docílíte i natolik přesné otvory, že se v nich může plynule pohybovat píst, aniž by se zadřel (pokud jej dostatečně promažete vhodným mazivem). Z konstrukčního hlediska se jedná o vícebřité nástroje, protože čím více břitů, tím přesnější obrábění. Zhotovení přesného otvoru probíhá tak, že se nejprve předvrtá vrtákem, a finální operaci pak dokončí výhrubník. Pro nejpřesnější otvor se nakonec využije výstružník.

Kdybychom natočili pořad, v němž se zahradník převlékne do montérek a zmocní strojírenských nástrojů, aby zhotovil velmi přesný otvor, bude se tedy nutně muset seznámit s výhrubníky i výstružníky a během jediného dne si bude moci vyzkoušet, jak probíhá přesné obrábění ve strojírenských firmách.